Submit your work, meet writers and drop the ads. Become a member
solEmn oaSis Nov 2015
on the 6th day of January
a baby boy were born namely
Solomon E. Sicio,
he was the 7th child as recorded too.
5 years later,,,he learned how to write,sing and the eagerness to listen
1 day,,, bcoz of his thirst and hunger..he roved around to the kitchen
HEY ! WHAT ARE YOU DOING ? voiced over by his eldest brother
Oh Kuya come and look,how should i cut this lime? I GOT WONDER!

kuya Sonny took the knife- begun to talk and started to demonstrate.
so he'd enlightened from then on and used to love playing such a mind game,
times gone by,he uses 2 nickname--"Sol or MON" on his 3rd grade.
But he hates the feeling when he is already 8 years old.Less than a decade
.............has just past again-he decided to grew up and be matured enough!
Until now----out of 9 of his brethren ,,,don't know his caliber for being tough
,,,,but 4 of his best-friend really knew how he draw the character named
san Goku
and he finally entered to the nation of hp world,,and want to say............
HOW HE LOVES AND HATE TO PLAY THE GAME SO CALLED ...**sudoku
special thanks to Hidden agenda for the poem of its own
entitled Am I Thirsty or Hungry?
,,,,,,
when i read that.. i just wanna share also, some sort of bedtime stories
i've been doing to my son and daughter
:a seven and six years old children of mine without their mother
because me and my wife are currently living in seperate lives !
Pearson Bolt Jan 2016
i once met an old
man
who did
sudoku
with ink and
pen

black or blue
it didn't
much matter
one way
or another

so long as
it was never
pencil
he despised
pencil on
principle

on those rare
occasions
when he'd make a
mistake

he refused
to cross out the incorrect
integer

i asked him
why
one sunny
summer day
and he told me

that we can't cross out
our choices
or erase
our mishaps
we can only
turn the page

and on he went
to his next
puzzle
tread Dec 2012
Under prickled probably-a-berry-bush
overhead the scented magistrate and the muffled cough
of one emberassed to be viral
she's somewhere on the a-scale, but she is so very divine
zero public humility, whopee cushion existentialism
'I didn't do it, you did it.'

Oh right, thanks for putting your hands up
now turn around and lay your chest on the front of my squad car
sleep again and I'll wake you like Royalty once woke the jester.

jam your front toe on the archway
so you can be the vocals in my band
we'll be jamming next week, if you care to join us?

I understand.

It's not as much effort as sudoku
if you ask me.
Nishu Mathur Mar 29
It’s an addiction, an affliction,
And I don’t know what to do,
For I am madly and deeply,
In love with Sudoku.

It’s unnerving, disturbing,
And I am going all cuckoo,
For I can’t take my hands off
A game of Sudoku.

In the morning, I’m yawning,
But my fingers are all glued,
To a pen on a Daily,
Immersed in Sudoku.

A passion, an obsession —
With numbers just a few,
Oh I can’t get enough,
Of this wretched Sudoku.

One to nine, how I pine,
For these numbers in a queue,
On my phone all I see is,
A game of Sudoku.

I run late, miss my date,
In a mess through and through,
My heart full of digits.
And head, of Sudoku.

An attraction, a distraction,
I sigh and sob and rue,
To be so in love,
With a game of Sudoku.

It gets worse, now a verse,
Such a long poem too—
Oh me, oh my,
All for Sudoku.
Written in 2014. No longer addicted but still love it. Know when to stop
Nat Lipstadt Aug 2013
"Nothing is so healing as the human touch."


Started:    June 21, 2011
Finished:  August 14, 2011

"Nothing is so healing as the human touch."

Purportedly, the final words of Bobby Fischer, the reclusive, oft bizarre-acting Chess Grandmaster, whose life deserves your examination.  

I wasted decades of my life in a loveless, sexless, miserable marriage. I read his dying words, and the poem~notion was born, but the words had their own timetable and it made me crazy.

All the facts you need to read this old poem are now in your possession.
~-----------------------------------------------~
Mos­t poems used to just tumble out,
Sudoku words combos,
Gunslinger I was,
poetically licensed to shoot
from the hip (the lip?).

Then you go mute, until that second,
When once again,
machine gun stanzas fall like
Cheerios
spilling all over the kitchen floor,
as they always do at Two Am
when quietude is in high season,
And the whole house is sleeping.

Once in awhile,
the title~idea recorded,
but the poem unwrit,
just won't come.
*** but no ******.

The words smack you,
write me, I deserve it,
a challenged duel glove
goes kissy kissy on your face,
but the words,
the choice of weapons
eludes for weeks, months.  

So Bobby,
your challenge
long ago accepted,
but my reply imperfect,
has lain bound and gagged,
a poem-in-progress
hid in the trunk of my heart,
unable to escape, even when
escape attempted, unsuccessful.

From June till August moon,
your dying words have been
a cancer growing, within,  
hiding from my bullets
invented to radiate,
your final words, explicate,
Explode and expose.

Your life,
an essay on life in solitary,
anti-social would immodestly describe your life best.

How came you then to exclaim,
re the glories of human touch?


Ah a dying man's last regret,
a simple cri du couer,
nothing extraordinaire,
a basic 101 shoulda/woulda
of "I coulda done it better,"
what's the big deal?

Until this exact second,
Sunday rain jolted body from bed
do I instant understand my obsession,
the import to me,
the need to capture
the haunt of the healing
of your dying words.  

Life is small, miniaturized
when numbered in decades -
five, six, seven,
maybe,
eight nine or even ten.  

How came I to pass so many,
discarded whole decades,
of the few we garner
without the sustenance of
Human Touch?

How came I to allow this
disaster to pass?


How did I advance to the next grade/decade
when a failing grade was scarlet tattooed
In ****** scars upon my chest?

Would be easy to dismiss
as just another
whiney rant
that is no longer relevant
to you,
lies I told myself,
no longer resonate,
over, now.

Never.  

Everything matters.  

Summation.  Accumulation.

Day Counter Totals
reveal gaps of years
that cannot be refilled
so your accounting
must include a retelling of the
wasted days and acknowledge
with your dying breath,

Nothing is so healing
as the human touch.


Thank you my love.
Thank you, Mr. Fischer.
Summer
2011
Breeze-Mist Sep 2016
Harry Potter's on
With Star Trek, sudoku, and
A book on Aaron Swartz
Lukáš Vejsada Aug 2018
Z iniciativy české státní správy byly na stránky hellopoetry uměle přidány reklamy. Ty se nejprve začaly zobrazovat na stránkách mých textů s cílem je zakrýt a odradit moje čtenáře. Návštěvnost textů byla také bloknuta. Poté, co jsem do profilu přidal info o tom, že se zobrazují jen před mými texty, se začaly zobrazovat už všude. Státní správa se rozhodla kvůli mně ničit i texty druhých. Pro srovnání se můžete na hellopoetry připojit ze zahraničí, zda se zobrazí nějaké reklamy. Cílem je mě donutit k tomu, abych smazal tento účet a svou tvorbu, jako pomsta za mou (možná přehnaně) satirickou tvorbu proti pražské státní správě nebo poslancům. Pokud jsem někoho urazil, tak se mu omlouvám, ale útočné texty pokládám za užitečné a dobré, jak uvádím dál. Nikdo si na ně přímo nestěžoval a pokud ano, tak by bylo nejlepší, kdyby to řekl přímo autorovi, tedy mně. Moje adresa: Mezi Domky 255, 251 68 Kamenice. Cenzuru pomocí reklamy bez dalšího vysvětlení považuju za zbabělou.

V reakci na cenzuru a reklamy jsem smazal několik textů, které zasahovaly do osobnostních práv lidí, kteří se jich žádným způsobem po mně nedomáhali anebo neměli odvahu to udělat. Likvidaci nebo poškození zla považuju za dobrou věc. Agresi proti úřední nebo institucionální (firemní) nadřazenosti, která někoho druhého považuje za nekompetentního a ne sobě rovného považuju za dobro, které přináší změnu v myšlení. Rozhodne lepší a lepší ovlivní víc lidí. Můj text v angličtině ("A message from me") platí dál, po smazaní špiclovského účtu (můžou si založit nový) smažu i ten.

Zpráva zaslaná uživateli hellopoetry.com/retardnnn:
Predchozi upravou jsem tady skoncil. Navzdy. Muzete pracovat az do dalsiho ministra vnitra nebo reditele BIS nebo deseti dalsich, az do konce veku.

Ještě chci dodat, že "likvidací" myslím hlavně literární zesměšnění, které mělo v této zemi vždycky tradici. Původní inspirací napsat krátkou prózu "Bezdomovci z kolonie Bubenské nábřeží založili kurýrní společnost" bylo dokázat si, že dokážu napsat něco satirického, tak jak to udělal třeba Jaroslav Hašek. Moje texty vadí právě proto, že jsou dobře napsané a jsou úspěšné. Kdyby dobré nebyly, nikdo by se jimi nezabýval a nemusel je cenzurovat. Pokud mě chcete posuzovat, věřte při čtení hlavně sami sobě, ne informacím někoho druhého, a už vůbec ne státem placeným trollům na sociálních sítích. Žijeme v době druhé normalizace. Pokud nemáte odvahu a vlastní názor, tak v ní žijte dál. Uznávám, že v textu "Orangutani z pavilonu Indonéská džungle založili Poslaneckou sněmovnu ČR" jsem to přehnal a bezdůvodně pourážel hodně lidí. I těch slabších a citlivějších, kteří se nemůžou bránit. Hlavním podnětem k jeho napsání byly ale agresivní reklamy (bannery) ODS, které se mi neustále zobrazovaly na mých vlastních stránkách adasyev.deviantart.com a ve kterých se autoři snažili rýmovat, stejně jako já.

Zkusím vysvětlit některé rýmy:
"Vlez na úřad a všechno sněz, Praha volí ODS".
Narážka na člena ODS JUDr. Luboše Záveského, vedoucího inspektora OIP Praha. Jeho činnost spočívá v tom, že u práce, kde nedostanete ani minimální hodinovou mzdu, dal takovým podnikatelům ještě lepší smlouvy než před kontrolou. Z pokuty, kterou inspektoři vyinkasují od podnikatele za nelegální práci, si sami sjednali odměny (vedle státního platu). Touto námezdnickou prací jsem si prošel.

"Kdo nedává na žrádlo, sponzoruje divadlo."
Narážka na pražskou podnikatelku Ing. Hanu Černochovou, majitelku superúspěšného švarcsystémového podvodu s názvem eKuryr, s.r.o. Paní majitelka se svým manželem byla nebo je mecenáškou Národního divadla v Praze. Na to, že podnikání této firmy je v podstatě sofistikovaný podvod, jsem přišel já, ne státní úředníci, a to ve stížnosti dostupné na tinyurl.com/svarcsystem. Po odečtení nákladů na provoz si kurýr s osobním autem v podstatě nic nevydělá a díky tomuto podvodu firma docilovala nejnižších cen na trhu.

Rovněž třeba parodie "Prague Connection" byla inspirována jiným autorem, který zase parodoval některé verše z mojí tvorby. Nic není bez příčiny... Ani já.

A tak dál
a tak dál
nic jsem tady nenapsal
jen tak

pro nic za nic.

Svoje básně přesunu na nové místo, protože je o ně zájem. Nemůžu už tady zveřejňovat žádné další nové příspěvky. Když to udělám, jsou na veřejném profilu smazány (pro ČR). Takže tento text je jediným způsobem komunikace se čtenáři. Upozorňujte na cenzuru a sdílejte moji tvorbu. Díky, L.

POZNÁMKA: Počet zhlédnutí tohoto textu, tak jak je dole, je ZFALŠOVÁN, s cílem vytvořit dojem, že ** už vlastně nikdo nečte. Aktuální zamrzlá hodnota je 34 (5. 8. 2018). Vyzkoušejte sdílení tohoto textu a uvidíte, zda číslo stoupá nebo ne. Číslům u ostatních básní se teď už také nedá věřit.

AKTUALIZACE: Hodnota zfalšována (snížena) na 45, opět bloknuta. Jako nové číslo se může objevit cokoliv a bude opět bloknuté.

AKTUALIZACE: Místo reklam se může zobrazit rádobyvěrohodný inzerát na sponzorování tohoto serveru. Server Hellopoetry je ale dobrovolně financován členy komunity bez zobrazování jakýchkoliv poutačů nebo reklam. Díky tomu je zachována grafická čistota textů básní. Srovnejte při připojení ze zahraničí.

AKTUALIZACE 22. 4. 2021: Co se tady na Hello Poetry vlastně stalo, doteď nevím. Moje nové příspěvky se nezobrazí na mojí profilové stránce. Při aktualizaci anglického textu A Message From Me byl po přihlášení k mému účtu na zadávací stránce vložen škodlivý HTML kód, který periodicky útočil na operační paměť a shazoval prohlížeč. Došlo k prohození napsaných odstavců v mém textu A Message From Me, kdy verze, která se zobrazovala veřejnosti po odhlášení z účtu, se lišila od originální uložené verze se správným pořadím odstavců. Tento samotný český text byl zpočátku (srpen 2018) zcela překryt nesmyslným obřím černobílým bannerem s nápisem Sudoku, který se prodlužoval na výšku této stránky jak rostla návštěvnost mojí výzvy. Samotné počty zhlédnutí/přečtení tohoto a jiných mých textů jsou skutečně zamrzlé, tj. nerostou pro různé unikátní IP adresy i identity (testoval jsem s prohlížečem Tor). Soudě podle publikovaných textů ostatních uživatelů z Hello Poetry, jejich zkušenosti s tímto webem jsou rovněž podivné, např. někdo uvedl, že nemůže psát vůbec komentáře (to by vysvětlovalo, proč můj text A Message From Me se současnou návštěvností téměř 22 tisíc přečtení nemá ani jeden komentář; to je to, co vidím po přihlášení ke svému účtu). Při mé snaze logicky vytěsnit překrývající reklamy, kdy jsem se domníval, že jsou dílem inteligentního útočníka, jsem paralelně napsal anglický text A Message From Me a toto české Sdělení. K odkazům pro veřejnost jsem použil krátké odkazy služby tinyurl.com. Při jejím opětovném využívání během zdejšího zápasu s reklamou se mně najednou reklamním bannerem zcela překrylo i zadávací políčko pro adresu na stránce tinyurl.com, tak, že služba bez blokovače reklam nešla vůbec použít. Celá věc na mě působila tak, že si ze mě dělá nebo dělají srandu nějací počítačoví šachisté s plošným přístupem k serverům a alespoň částečnou možností modifikace přenášených dat. K účtu hellopoetry.com/retardnnn se pojí rovněž fiktivní jméno "Sarai Hladká" a další podivný účet instagram.com/adamlanza92 (podle jména a roku narození amerického masového vraha). Tento instagramový účet měl před pár lety v popisku text právě jen "Sarai Hladká", tedy stejná "sara" aneb retardnnn, který mě měl mezi sledovanými zde na Hello Poetry v červenci 2018 (a který nebo která má účet taky na deviantart.com/retardnnn). Pokud náhodou víte nebo tušíte, čí je to účet, anebo máte nějaké nápady a připomínky k výše uvedenému, uvítám vaše e-maily na adrese [email protected]. Kontaktujte mě také prosím, i pokud narazíte na nějaký "můj" profil na Facebooku. Děkuju, L.

AKTUALIZACE 25. 5. 2021: Profil instagram.com/adamlanza92 byl zrušen.

AKTUALIZACE 14. 6. 2021: Dostal jsem e-mailem reakci k původu účtu hellopoetry.com/retardnnn a dalších. Má jít o účet pubertálního dítěte, pisatel mě ujistil, že rozhodně nejde o účet založený MV ČR nebo BIS.

AKTUALIZACE 6. 10. 2023: Moje zkušenosti (nejenom) s tímto webem jsou nově shrnuty na adrese adasyev.tiiny.site

Krátký odkaz na tuto stránku: https://tinyurl.com/nechcemecenzuru
Edward Coles Oct 2015
On A Diet

The country is on a diet,
drinking coke with no sugar,
eating burgers with no bun,
running on the treadmill;
it's powdered protein for lunch.
It's straight tequila in the evening,
a light head and guilty fries at night.

The country is on a diet,
doing yoga over yoghurt pots,
training their minds with sudoku and solitaire,
rubbing salt and condition into their hair.
It's 6 a.m. gym sessions,
it's squats on the living room floor,
the country is on a diet, my friends,
and so we have no time for truth, or war.

The country is on a diet,
avocado in the breadcrumb,
aspirin in the salt-shaker,
food numb on the tongue
and those slim-shakes always failed to deliver.
Thigh gaps and mind-the-gaps,
all these signposts for a cleaner living,
no dust on the shelf,
no bags 'neath your eyes to hide
the lack of sleep
and your ailing mental health.

The country is on a diet,
drinking tea with no milk,
eating carrot sticks with best-value dip,
running on the treadmill,
we never get too far.
It's straight tequila in the evening,
it's "anything goes" in the dark.
C
You can hear a spoken word version of it here: https://soundcloud.com/edwardcoles/poetry-and-music (4th performance in)
Àŧùl Jul 2013
In these mornings,
The radio wakes me up,
I feel that it's you tickling me.

In a time to follow it the next,
The thoughts of last day,
I get carried away.

In the time follow,
I pedal to the milk booth,
I pass morning smiles as I go.

In the rest of my morning time,
I do read the newspaper,
I also solve sudoku.

In the afternoons,
I find the lunch tasty as,
I feel I'm lunching with you.

In the lazy time that follows,
I spend that in sleeping,
I don't much snore.

In evening's times,
I go to gym & workout,
I workout and talk to you.

In the nights after the day,
I wish you sweet dreams,
I sleep with smiling lips.
My HP Poem #351
©Atul Kaushal
eatmorewords Dec 2012
Pavement where
an egg shell should not be

that perfect shape
fractured with spider leg cracks

across the surface
of its world

how did they get there?
those Nazca Lines?

And the amount of discarded shoes seems to be multiplying each day,

the busted boot on the traffic island
its been there for weeks

a plimsoul
childs shoe

strangely,
they're all left footed

is there significance in this?

I look for patterns in everyday things,

TV Schedules
wallpaper

colouring books
Sudoku squares

floor tiles
Tube maps

football scores

I keep looking for clues
like a retired detective who just can't let go
Dear Sudoku
How I hate you
Because you're so addicting

— The End —